Na Západě hyperbarické komory hodně frčí. Naposledy jsem je zaznamenala v seriálu Bílý lotos, kde se bohatí baví o tom, že si pořídí vlastní komoru, aby mohli žít věčně. Zasmála jsem se. A teď jdu na kyslíkovou terapii do hyperbarické komory sama, poprvé v životě.
Nebudu předstírat, že jsem v klidu. Mám trochu strach. A taky předsudky. Nemám ráda techniku na svém těle. Zavřít se do tlakové nádoby mi vždycky připadalo spíš jako kratochvíle věčných optimalizátorů, kteří už roupama nevědí, co by.
Minulý rok jsem prodělala onkologické onemocnění a hyperbarická kyslíková terapie mě začala zajímat. Instagram je plný lidí, kteří na hyperbary přísahají. Rozhodlo ale, že mi ji oba lékaři, které jsem konzultovala, bez váhání doporučili. Jako podpůrnou léčbu k regeneraci.
Zkouším to v komoře Zeugma a musím uznat, že vypadá nádherně. Jako vesmírný modul ze Star Wars. Než mě pustí dovnitř, projdu si dotazník o zdravotním stavu, podepíšu souhlas, převléknu se do bavlněného oblečení a mobil nechám venku. Kolegové mi vysvětlí, jak si vyrovnávat tlak v uších a co dělat, kdyby mi nebylo dobře. Kyslík pod tlakem není hračka a bezpečnost je tu zásadní. Lékaři sice s terapií souhlasí, ale nikdy jsem se nepotápěla, a tak nevím, jak moje tělo na zvýšený tlak zareaguje. Jsem proto opatrná a volím lehký program na podporu mozku a soustředění, maximální tlak 1,8 ATA. To je zhruba jako být osm metrů pod hladinou. Sednu si, kolegové mě zarýglujou a tlak začne postupně stoupat.
První dojem? Na všechny vidím, jsem ale v izolaci. Je mi zima. Měla jsem si vzít ponožky. A je tu hluk, když se komora na začátku tlakuje. V uších mi zalehne jako v letadle při přistání. Polknu, zívnu a přejde to. Po pár minutách se rozhodnu, že nebudu koukat na žádný film ani používat display v komoře s připojením na internet. Nebudu dělat nic. Napolohuji si křeslo z Maybachu, lehnu si a vypnu hlavu. Zavřu oči a začnu meditovat. Ignoruju kolegy, kteří na mě mávají, usmívají se anebo mi furt něco vykládají přes mikrofon. Hluk se ztratí někde v pozadí.
Jak a proč vlastně hyperbarická kyslíková terapie funguje? Kyslík normálně roznášejí hlavně červené krvinky. Když ho ale dýcháte pod zvýšeným tlakem, rozpustí se ho výrazně více přímo v krevní plazmě. Podobně jako se bublinky drží v zavřené lahvi minerálky. Díky tomu se může dostat i do míst, kam se ho běžně dostává méně. Ráda používám přirovnání, že se kyslík v hyperbaru dostane i do té poslední buňky a léčí.
Hyperbarická medicína přitom není žádný nový biohackingový vynález. V nemocnicích se používá desítky let a u 20 indikovaných diagnóz ji plně hradí zdravotní pojišťovna. Třeba u špatně se hojících ran, u diabetické nohy, po ozáření, u popálenin nebo náhlé hluchoty. A současně se výzkum posouvá dál. Sportovci jako Novak Djoković nebo LeBron James mluví o rychlejší regeneraci. Věda se nyní zaměřuje na silnější imunitu a lepší soustředění. Modelka Miranda Kerr například popisuje, že jí hyperbarická terapie přináší mnohem více energie.
Komora se otevře po 80 minutách. Myslím, že jsem chvíli spala. Vylezu ven a cítím se euforicky, vlastně lehce piclá. Ve vlaku z Ostravy do Prahy celou dobu spím. Když dorazím domů, dám si vanu a pak usnu okamžitě. Možná únava z celého dne. Možná hodně kyslíku. Ráno se probudím odpočatá. Spala jsem nejhlouběji za poslední týdny a hned mám chuť vyrazit na ranní procházku. Každopádně jsem čekala nepříjemnou terapii, kterou musím absolvovat, abych se dala rychleji dohromady. Místo toho mi bylo fajn a měla jsem skoro hodinu a půl jen pro sebe. Nemuset nic dělat. Jen si lehnout, zavřít oči a v klidu dýchat.
Dnes už hyperbarickým komorám věřím a dokonce se jim věnuji pracovně. Hyperbary lidem pomáhají, čísla hovoří jasně. I proto jsem se rozhodla, že budu chodit pravidelně. A myslím si, že jsme teprve na začátku. Za pár let budou hyperbarické komory jako dnešní sauna. Lidé je budou mít doma, budou běžně ve fitness centrech, hotelech nebo wellness centrech. Nejen jako léčba, ale také jako místo, kam si člověk na hodinu zaleze, vypne telefon a věnuje se jen sobě a svému zdraví. A to už je teď ten největší luxus.
A pokud jste zvědaví, jaké to je, napište mi. Ráda poradím, kde začít.